Jizvy… každý nějakou máme. Mnohdy o ní ani nevíme. A to nemluvíme o těch na duši 😊 

 Co však nastává, když se naše jizva po operaci nebo úrazu dobře nezhojila?  

Dobře zhojená jizva je světlá, klidná, na pohmat měkká, a především je posunlivá všemi směry, jako kdyby tam nebyla. Neideálně zhojená jizva může být skrytým problémem, který se manifestuje i po letech od vzniku, spolu s dalšími obtížemi. 

Mýty  

• Jizva nepotřebuje žádnou speciální péči. 
• Pro správné zahojení jizvy ji stačí povrchově mazat. 
• Je fyziologické, že jizva může bolet či táhnout několik měsíců až let po jejím vzniku. 
• Jizva nemůže působit obtíže na vzdálenějších místech na těle. 
• Jizvy po plastické operaci, nástřihu při porodu nebo po císařském nejsou jako jizvy po operaci. 
• Starou jizvu již nejde ovlivnit. 

Proč jizvy řešit? 

Pooperační jizva není jen povrchovou záležitostí. Při operaci jsou narušeny tkáně na více úrovních, od povrchových k těm nejhlubším – kůže, fascie, svaly, vazy i samotné orgány. Mezi všemi těmito strukturami může vzniknout jizvení. Tím se znemožní skluz těchto struktur vůči sobě, což je pro fungování těla velice důležité. V místě snížené posunlivosti vznikají tzv. adheze (srůsty). Místo se stává zatuhlé. Do oblasti adheze se stahují tkáně z okolí, které mohou na svém druhém konci vyvolat dráždění, a z něj další obtíže. Tímto způsobem mohou jizvy ovlivňovat i velmi vzdálené struktury těla, jak svalové, tak i vnitřní orgány. 

Nejčastěji tyto obtíže vznikají u jizev v oblasti břicha a hrudníku. Zejména se to týká jizev po císařském řežu, operaci slepého střeva, velkých břišních a hrudních operací, nástřihu při porodu, ortopedických operacích ale i “kosmetické operace” jako plastika prsů či vyndání velkého mateřského znaménka. Po jakékoliv operaci i laparoskopické vznikají jizvy o které je třeba se starat a každý by měl být již v nemocnici informován od fyzioterapeuta, jak se o ní má starat.  

Jak poznat špatně zhojenou jizvu?  

U některých je vidět hned na první pohled, že je vtažená dovnitř a nad ní vznikne převis kůže. Při vyšetření pohmatem, se na ní položíme konečky 2-3 prstů a zkusíme ji posunout povrchově do všech směrů. Pak na ni zkusíme zatlačit zlehka do hloubky a v hloubce lehce tlačíme do všech směrů. Když cítíme odpor, tah nebo tuhost je třeba ji uvolnit. Často taková jizva táhne při stretchingu, je více cítit při zvedání břemene nebo i spontánně citlivá.  

Jak staženou jizvu uvolnit? 

 Uvolňuje se podobně jako při výše zmíněném vyšetření. Položíme konečky prstů na jizvu nebo do jejího blízkého okolí a lehce na ní zatlačíme proti odporu a čekáme, než cítíme uvolnění. Trvá to v rámci desítek vteřin až jednotek minut. Uvolňování probíhá do všech směrů. Dále můžeme využít tlakovou masáž, kdy na jizvu lehce zatlačím do hloubky, mohu ji taktéž protahovat do písmene S nebo C.  

Není vždy problém sklouznout z jizvy stranou, pakliže je cítit, že se jizva i tak protahuje. Je možné také cítit, že jizva v hlubší vrstvě není přímo pod jizvou, která je v kůži. V takovém případě se uvolňuje v místě adheze, nehledě na jizvu na kůži.  

Pomoci také může správně aplikovaný tejp či baňkování.

Kdy je možné s jizvou začít pracovat? 

V okolí jizvy je možné pracovat hned po operaci. Prvním krokem je prohlédnutí si jizvy a snaha přijmout jí jako naši součást. Toto bývá pro mnohé nejtěžší, obzvlášť pokud je jizva velká v oblasti břicha, hrudníku nebo hlavy. V případě, že je na břiše či hrudníku je vhodné se snažit do operované oblasti prodechovat, zároveň si ji však při otáčení, zvedání, či kašlání držet. Je možné plochým tlakem uvolňovat tkán nad a pod jizvou. Přímo na jizvu je vhodné sahat po vyndání stehů, tedy cca 1O dní po operaci.